aneb 12 chlupatých důvodů k dobrému skutku
„Nemůžeme pomoci všem, ale každý může pomoci někomu.“
– Ronald Regan
Dříve nebo později vám v Tunisku zkříží cestu kočka. A pak další a další, a vy zjistíte, že Tunisko je vlastně Kočkoland. Jsou všude – na ulicích a v zahradách domů, v hotelových resortech, na tržištích, v obchodech i restauracích. O většinu koček je dobře postaráno, přinejmenším jim lidé nechávají zbytky jídel a dávají vodu. Některé kočky ale takové štěstí nemají a denně bojují o svůj chlupatý život.
Naštěstí pro takové nešťastníky existuje pár útulků, asociací na ochranu zvířat a dobrovolníků, kteří ale vše financují ze svého nebo z dobrovolných darů. Ve městě Mahdia žije úžasná paní Helenka, česká krajanka s velkým srdcem. Mám tu čest ji znát osobně a věřte mi, že tak čistou duši jsem dlouho nepotkala. I když žije velmi skromně, nikdy neváhá pomoci zvířatům. Když se potkáme, vypráví mi šťastné i smutné příběhy, ukazuje mi nové nalezence, a společně se rozčilujeme nad omezeností a krutostí těch, kteří němým tvářím bezdůvodně ublížili. Po takových setkáních je moje duše rozdrásaná tou nespravedlností a vždy přemítám, jak můžu kromě materiální pomoci být užitečná ještě víc. A tak jsem spojila své dvě vášně – psaní a fotografování – a vznikl charitativní kalendář.
Kočičí dobrokalendář
Kalendář obsahuje 12 portrétů koček, které našly u Heleny pomoc i nový domov. Kočky jsou neskutečně fotogenické a vybrat jen pár snímků nebylo vůbec snadné. Doufám, že vás těchto dvanáct chlupatých kamarádů bude provázet celým rokem 2026.
Detaily kalendáře:
| rozměry: | 33 cm x 19 cm |
| typ kalendáře: | stolní měsíční |
| typ papíru: | křídový lesklý fotopapír |
| počet stran: | 13 stran (titulka a 12 měsíců) |
Cena kalendáře: 399 Kč
Každý zakoupený kalendář znamená skutečnou pomoc. Výtěžek z prodeje kalendářů půjde jako dar paní Heleně na pokrytí nákladů spojených s péčí o čtyřnohé chlupáče (krmivo, léky, veterinární péče atd.).
Jen malá část z ceny kalendáře pokrývá náklady na výrobu, většina poputuje v podobě peněz anebo nakoupených produktů ve zverimexu, lékárně aj. přímo k paní Helence.
Veškeré přijaté částky budu zde pravidelně zveřejňovat, aby bylo dobře zřejmé, na co se peníze vynaloží.
Samozřejmě je možné přispět i vyšší částkou. V porovnání s ČR jsou ceny krmiva i léků o dost vyšší (ve srovnání s tuniskými platy) anebo obtížně dostupné, a tak také potěší, v případě cesty do Tuniska na dovolenou přibalíte i něco na přilepšenou kočkám a psům. Případně se se mnou můžete spojit a společně probereme, co je aktuálně potřeba.
Abyste si mohli udělat představu, tady je přehled nákladů na kočičí péči:
| VETERINA | KRMENÍ | ||
| poplatek za návštěvu | 50 TND (353 Kč) | 1 kg granulí | od 18 TND (127 Kč) |
| následná kontrola | 25 TND (177 Kč) | 20 kg granulí | od 210 TND (1.480 Kč) |
| kastrace kočky | 120 TND (846 Kč) | konzerva 400 g | od 5 TND (36 Kč) |
| kastrace kocoura | 80 TND (564 Kč) | kapsička 100 g | od 3,5 TND (25 Kč) |
| operace | od 150 TND (1.057 Kč) | salám 600 g | od 3,5 TND (25 Kč) |
| roční vakcína | 90 TND (634 Kč) | mlsky 100 g | od 10 TND (72 Kč) |
| antibiotika | od 8 TND (57 Kč) | ||
| oční kapky, masti | od 8 TND (36 Kč) |
(průměrný plat v Tunisku, pokud vůbec máte práci, se pohybuje okolo 700 TND za měsíc)
Jak na objednávku?
- Napište do komentáře pod článkem na znamení vážného zájmu heslo „kalendář“.
Pošlu vám zprávu, ve které se domluvíme na podrobnostech k objednávce. - Zasíláme prostřednictvím Zásilkovny. Náklady ve výši 89 Kč jdou za objednavatelem.
- Odeslání zásilky po přijetí platby je nejpozději do 5 pracovních dní.
PŘÍBĚHY KOČEK Z KALENDÁŘE
volně přepsáno vyprávění paní Helenky
ÚVODNÍ FOTKA
„Na fotce je moje Zuzanka. Tu jsme jednou ráno našli na našem chodníku v krabici ještě s jejími sourozenci. Někdo nám je tam hezky brzy ráno položil. Její sourozence se nám podařilo rozdat a ji si slíbila vzít jedna paní v Tunisu. Mamka tam ve smluvený den jela vlakem se Zuzankou v přepravce. (pozn. z Mahdie do Tunisu je to nějakých 210 km a to vlakem trvá okolo 4,5 hodiny!) Bohužel paní se neukázala a nebrala telefon, tak se s ní mamka zase vrátila domů. Tak zůstala nám. Je hrozně hodná, ale od jisté doby si na ni ostatní kočky zasedly a jsou na ni zlé. Proto ji mám u sebe v pokoji, aby ji nikdo neubližoval. Je to hrozně fajn, když se přijde v noci přitulit.“
LEDEN
Pouliční kocourek je jedním z těch, kteří se na pár dní či týdnů ukážou před dveřmi, nechají se vděčně opečovat, a pak zase zmizí.
ÚNOR
Kotě z vodárny je jedno z mnoha koťat, koček a kocourů, které projdou Heleninou péčí. Stará se o ně nejen doma, ale i ve svém okolí, například v areálu staré oplocené vodárny. Tady našla útočiště banda koček, kocourů a koťat nejrůznějších barevných kombinací.
BŘEZEN
„Chlupatice na fotce je Joudy (Džůdy). Někde jsme ji našli ještě s druhou kočičkou, která měla jenom očičko a proto jsme jí říkali Pidla. Nikdy se ale nenechala ochočit a také na to doplatila, když byla nemocná. Nenechala mě, abych ji dala léky, a umřela. Joudy je velký mazel, ale také útěkářka a velká podšívka. Když ji pustíme do kuchyně, tak se tváří způsobně a vychovaně sedí. Jen se otočíme nebo na chvilinku odejdeme z kuchyně, tak okamžitě vyskočí na stůl, na sporák, na skříňky, na mikrovlnku, zaleze do skříně s nádobím, a poshazuje nebo ukradne co se dá. Ale mám ji moc ráda, i když je taková potvora.“
DUBEN
„Na této fotce jsou kočičky dvě. Ta celá černá se jmenuje Lampička. Dla mi ji jako malinké koťátko jedna moje klientka, protože ji chtěl její manžel vyhodit. Tak jsme ji vzali domů s tím, že až trošku vyroste, tak ji dáme za kočkami do zahrady. Byla pořád taková drobounká a neduživá. Jednou se stalo, že se jí na zadní nožičce udělal velký absces, ten praskl, dostala se do něj infekce a začala odumírat celá kůže i svaly. Paní veterinářka ji celou tu nekrotickou tkáň odstranila a aby si ránu nelízala, musela nosit límec, se kterým vypadala jako stínidlo od stolní lampičky. A tak přišla ke svému jménu Lampička. Zůstala už taková hubeňoučká, bývá často nemocná s chronickou kočičí rýmou. Proto už do zahrady nešla a a zůstala u nás doma. Je to takové moje přítulné mazlítko.“
Za Lampičkou vykukuje černobílý kocourek jménem Mišu anebo Mišáček Malý. Máme ještě jednoho takového, ten je starší a říkáme mu Mišu Velký. Mišu Malý k nám přišel také jako miniaturní koťátko, které mňoukalo na chodníku u našich sousedů. Já jsem si říkala, že to vydržím a nevezmu ho domů, že budu dělat, že nevidím a neslyším. Další den už mňoukal na našem chodníku, a to už jsem podlehla a vzala ho k nám domů.
KVĚTEN
„Tmavošedý kocourek je venkovní, žije na naší ulici. Nenechal se ochočit a zůstal plachý.“
ČERVEN
„Tuhle naši dračiči jsem našla sedět před jednou kavárnou, když jsem na motorce jela vyhodit odpadky. Seděla tam na silnici a já ji tam prostě nemohla nechat. Takže jsem ji naložila do kufru pod sedadlem motorky a myslela si, že až vyroste, půjde do zahradu za ostatními kočkami. Nakonec se z ní stala kočka domácí. Je hrozně aktivní a neposedná, hravá a hlavně žravá. Máme co dělat, abychom před ni uhlídali vlastní talíře s obědem.“
ČERVENEC
„Tak toto je naše kočička Tesla, protože je stejně černobílá jako televize Tesla. Našel ji můj manžel cestou do kavárny. Vyrostla z ní pořádná macanda. Také je velká útěkářka, proto je také kastrovaná, aby si z občasných útěků domů nepřinesla nechtěné následky.“
SRPEN
„Siamáček už bohužel není. Siamské kočky jsou ještě náchylnější než ty kočky obyčejné. Většinou je porazí nemoci hrozně rychle.“
ZÁŘÍ
„Bílošedé koťátko už také není, i přes veškerou péči odešlo velmi rychle. Ale máme jiného, barevně podobného. Říkáme mu Šotek. Záhadně se najednou objevil před naším domem a citovým nátlakem se probojoval až k nám domů.“
ŘÍJEN
„Černobílý kocourek zatím jméno nemá. Je to potomek jedné moc hodné kočičky, která se přepečlivě a dlouho o svá koťata starala. Dokonce přijala za své i jedno cizí koťátko.“
LISTOPAD
„Bělostříbrný kocourek se jmenoval Tigr. Měli jsme ho asi 5 let. Také se objevil z ničeho nic u nás před domem jako odrostlé koťátko. Ze začátku byl krásný velký macek. Pak začal churavět, dokonce zvracel krev. Jestli měl vředy nebo nějaké onkologické onemocnění, se nezjistilo. Sice se na nějakou dobu zlepšil, ale když se vše začalo opakovat, nechali jsme ho odejít za duhový most.“
PROSINEC
„Bílá kočička se jmenovala Kodovka. Byla jednou z těch plachých venkovních kočiček, ale pak si na nás zvykla. Nechali jsme ji kastrovat a když byla během rekonvalescence u nás, ještě víc k nám přilnula. Ke svému zvláštnímu jménu přišla proto, že ráda spávala na sedátku motorky, která nám stává před domem. Když jsme s motorkou zajížděli domů, neseskočila a nechala se zagarážovat taky. No a když jsme jednou na facebooku viděli video, jak malý chlapeček sedí za volantem auta, maminka ho volá k jídlu, a on ji dětskou zkomoleninou odpověděl, že nemůže, protože jede (Š)Kodovkou. měli jsme o jménu pro tuhle kočičku jasno. Bohužel kočička se najednou ztratila, strašně mě to vzalo. „
A KDO JE VLASTNĚ TA HELENKA?
Helenka je moc milá ženská, která se do Tuniska přistěhovala z rodné Moravy před více jak dvaceti lety. Kromě své rodiny nadevše miluje zvířata a snaží se jim všemožně pomáhat. Zrovna nedávno mi posílala video koťátka s pochroumanýma zadníma nožičkama, kterého zachránila bezprizorně sedícího u frekventované silnice, a se slovy, že už ani na nákup jít nemůže aniž by domů nepřinesla o „položku nákupního seznamu“ navíc.
Hlubiny internetu mi vydaly i krátkou reportáž, kterou o paní Helence natočil Fotr na tripu při svých cestách Tuniskem:
Jak Helenku znám, potěší ji každé setkání – ať už při courání malebnou Mahdií, při vítání dovolenkářů na tuniských letištích anebo prostřednictvím kalendáře s jejími zachráněnými kočičkami. Vždycky bude mít úsměv na tváři a bude upřímně vděčná.
Mňau a děkujeme!
Laskavost nestojí nic, ale znamená všechno.
– neznámý autor
Pod jasmínovým nebem 