POZNEJTE GENIUS LOCI ARABSKÉHO SVĚTA

Odnepaměti bylo tuniské území křižovatkou národů a etnik, které sem přicházely z nejrůznějších důvodů. Svoje jedinečné kultury, náboženství, zvyklosti, tradice, architektury a jazyky nasypaly do pomyslného kotlíku, ve kterém se vše promíchalo a přetavilo do podoby dnešního Tuniska.

Na vývoji Tuniska zanechali svou stopu také kolonizátoři z Evropy, kteří se snažili arabskou zemi „poevropštit“. A tak tu dnes kupujeme křupavé baguette v boulangerie (bagety v pekářstvích) a croissanty či pain au chocolate v pâtisserie (čokoládový chlebíček v cukrárnách), a v obchodech vybíráme ze širokého výběru těstovin (věděli jste, že Tunisané se v konzumaci těstovin řadí hned za Italy?). Dny tu plynou podle gregoriánského kalendáře (muslimové používají lunární islámský kalendář, ve kterém se píše teprve rok 1445), právní i školský systém vychází z francouzského systému, a při cestování nám směr a vzdálenost ukazují směrovky psané v ve francouzštině. Vliv evropských zemí, pokrok a inovace moderní doby je všudypřítomný, přesto zůstává Tunisko v jádru arabskou zemí.

V každém městě se rozkládá medina se svými souky, i v té sebemenší vesnici stojí mešita s minaretem, všude zní arabština a lidé dodnes ctí tradice a zvyky vycházející z islámu. Vše je natolik odlišné od toho, co známe z našeho domova uprostřed Evropy. Občas slýchávám obavy z arabsko – muslimského světa, ale to není divu, když se o něm v dnešní době nemluví zrovna lichotivě. Určitě tu teď nechci polemizovat o tom, co je lepší a co horší. V obou světech máme co dohánět, stejně tak máme být na co náležitě hrdí. Myslím si ale, že nejlepší reakce na předsudky a stereotypy je vlastní zkušenost. Dejme tedy stranou záměry médií a politiky, a pojďme si do tuniské verze arabského světa pro neopakovatelný zážitek.

Zatím jsem v Tunisku neobjevila jiné místo, které by lépe vystihovalo přechod z Evropy do Arábie, než v hlavním městě Tunis. V jeho centru leží Avenue Habiba Bourguiby, snad nejdůležitější bulvár v celé zemi. Zdejší budovy z koloniální éry kontrastují s moderními stavbami jako je hotel Africa nebo s velkolepou křesťanskou katedrálou Svatého Vincence z Pauly. Právě u ní se Avenue Habiba Bourguiby mění na Avenue de France, která vede k k samostatně stojící majestátní bráně nesoucí jméno Bab el Bhar (v překladu znamenající Mořská brána nebo Brána moře). Říká se, že své jméno dostala proto, že směřovala k moři, anebo dokonce proto že moře dosahovalo až k ní. V minulosti byla součástí mohutných hradeb obepínající a chránící arabské město. Vždy, když tou bránou procházím, představuji si, že procházím Bránou času, a ze současnosti cestuji časem nazpět do starodávné mediny.

A co to ta medina vlastně je? Když tehdy Arabové dobývali svět, stavěli svá města, takzvané mediny. Obehnaly je mohutnými hradbami s majestátními branami a uvnitř vystavěli labyrint různě se klikatících ulic a uliček, protnutých náměstíčky, průchody a pasážemi. Přestože v dnešní době se v Tunisku lidská zástavba rozšířila daleko za hradby medin, zůstávají jakýmsi pulsujícím srdcem každého většího města. V Sousse, Kairouanu, Houmt Souku, Bizerte, v Mahdii, v Hammametu i v dalších městech najdeme stará arabská města zdánlivě stejná, ve skutečnosti pokaždé něčím jedinečná. Je skutečně obtížné vybrat jen jednu jedinou medinu jako tu nejhezčí. Určitě se dá ale říct, že medina je synonymem arabského světa.

Největší medinou v Tunisku je ta v hlavním městě Tunis. Tady se dá dodnes hezky pozorovat, jak vypadá autentický život uvnitř mediny. Většina zdejších ulic patří trhům, kterým se říká souk. V jedné ulici najdete krámky a dílny stejného řemesla. Nakoupit lze všelicos – zlato, cukrovinky, látky, bylinky, knihy, potřeby pro přípravu svatby, kožené výrobky, domácí potřeby atd. Místní nakupující ví, kam pro jaké zboží zajít, stejně tak o které zboží se smlouvá a o které ne.

Tradiční souky doplňují obytné domy, paláce a bývalé karavanseráje (arabský ekvivalent pro zájezdní hostinec). Některé z nich se po nákladné rekonstrukci proměnily v luxusní restaurace nebo osobité hotýlky označované jako maison d´hotes, některé jsou opuštěné a chátrají. A pak tu jsou kavárny a kavárničky, restaurace a pouliční bistra. Místa, kde se chutně najíst, posedět a odpočinout si, setkat se s přáteli a popovídat si.
Skvosty arabské architektury jsou bezesporu mešity, mauzolea a medresy (školy islámského učení). V tuniské medině leží jedna ze dvou nejvýznamnějších mešit v zemi, Olivovníkova mešita (ta druhá, Velká mešita Okba ibn Nafí, se nachází v městě Kairouan).

Medina hlavního města Tunis je od roku 1979 zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Není vůbec divu, toulat se tuniskou medinu je pokaždé obrovský zážitek! Ať už se ale vydáte do mediny v jakémkoliv tuniském městě, užijte si své arabské dobrodružství plnými doušky.