TUNISANÉ – SVÉRÁZNÝ A POHOSTINNÝ NÁROD

Jedno z cestovatelských mouder říká, že pokud chcete skutečně poznat navštívenou zemi, vydejte se mezi místní obyvatele.

Tunisané jsou úžasní lidé – usměvaví, přátelští a nápomocní, ale taky zvídaví a hrdí na svůj původ. Pohostinnost se musela narodit právě tady, protože se tu cítíte být skutečně vítaní. Přicestovali jste do jejich země a oni pokládají za svou povinnost a čest vás náležitě uvítat a pohostit tak, abyste se tu cítili dobře. Žádné ostýchání a nenápadné okoukávání, Tunisané jsou velmi komunikativní a společenští. Ochotně poradí cestu nebo vás tam rovnou dovedou, upozorní vás třeba na rozepnutý batoh, dokážou vzburcovat půl ulice, aby vám pomohli odtlačit nepojízdné auto, anebo jsou zkrátka zvědaví, z jaké země jste přijeli a jak se tam žije. Přizvou vás k jídlu, nabídnou pohoštění, rozdělí se s vámi.

Také se říká, že přátelství s Tunisanem je na celý život. Kdo se k nim chová s úctou a respektem, tomu ukáží opravdový tuniský svět – pozvou vás domů na kávu, večeři anebo rovnou na rodinnou slavnost, třeba svatbu. Tunisané se rádi scházejí a baví se – dodnes mě fascinuje, jak se umí veselit, tancovat a zpívat (a to i pánové), aniž by k tomu potřebovali alkohol.

Tunisané mají velmi dobrou paměť a neskutečný talent na cizí jazyky. V turistických oblastech se stačí projít okolo stánků se suvenýry a uslyšíte snad všechny řeči světa. Buďto vás uslyší mluvit česky, případně si vás otipují podle vzhledu a spustí: „Ahoj, jak se máš? Ježišmarjá, hezká holka! Česky hezky!“. Případně se mírně netrefí a zkusí na vás polštinu nebo ruštinu. To se jim ale nemůžeme zazlívat, přece jen si slovanské národy jsou vzhledově i jazykově podobné a ruku na srdce, kdo z nás na první dobrou rozezná Maročana od Alžířana?  Tunisané se ve škole učí povinně spisovnou arabštinu a francouzštinu, další jazyk je dobrovolný. V běžném životě pak používají tuniskou arabštinu a mnoho z nich se většinou odposlechem naučila alespoň pár frází z cizích jazyků. Se starší generací se domluvíte německy a italsky, s tou mladší hlavně anglicky. Jsou to hotoví chodící Google Translator!

Tunisané jsou na první pohled lehkovážní … anebo my, Češi, bereme všechno moc vážně? Záleží na úhlu pohledu. Máte schůzku v deset hodin a po půlhodinovém čekání stále nikdo nepřichází? V Evropě máme hodinky, Tunisané mají čas. Stejně tak „za pět minut“ a „zítra“ nabývají v Tunisku úplně jiného významu – „zítra“ je přeci i za týden, no ne? Všímáte si různých nedokonalostí a nedodělků a říkáte si, jak to takto mohli nechat a nespravit to? Dokonalé věci dělá jen Alláh. Něco někdo pokazil, něco se mu nepovedlo? To ten nahoře to tak chtěl.
(Uvedené příklady je nutno brát s lehkou nadsázkou.)

Tunisané si velmi zakládají na rodině a její pospolitosti. Je běžné vyjít si o víkendu s celou rodinou včetně babiček a dědečků na brunch nebo na odpolední posezení u kávy. V rodině mají hlavní slovo a největší úctu rodiče, ke starouškům se chová taktéž s velkou úctou. Tunisané milují děti, to jde hezky vidět na jejich přístupu k nim – v obchodě dáreček, v cukrárně kopeček zmrzliny navíc, co by pro dětský úsměv neudělali. Samozřejmě že i v tuniské rodině existují hádky, pomluvy a závist, ale jakmile se někdo cizí „otře“ o rodinu, semknou se a drží pospolu.

Tunisané jsou moderní lidé, zároveň ctí svoje tradice a dodnes rádi dodržují nejrůznější zvyky a rituály. Zásnuby a svatba, chlapecká obřízka, ramadánské tradice, oslava zemědělské úrody, přivolávání deště, ale také magické zaříkávání a požehnávání i pohřební rituály – je toho zajímavá spousta.

A ještě nesmím zapomenout – Tunisani jsou krásní. Určitě to máte podobně a rádi nenápadně pozorujete ostatní. Tuniské děti jsou hezké jako obrázek, hotoví andílci (s čertem v těle, protože utahat tuniské dítě je téměř nemožné). Na tuniské pány se dívá jedna radost – umí se hezky vystajlovat, upravit a navonět. A co teprve Tunisanky? Dodnes netuším, jak to dělají, ale dokonce i v teniskách, džínech a tričku vypadají hezky žensky. Až zase jednou v Tunisku budete, schválně se porozhlédněte a pokochejte se.