ZEMĚ 1000 A 1 CHUTÍ A VŮNÍ

Znáte to rčení o lásce, co prochází žaludkem? Ráda bych to jemně poupravila – láska k Tunisku prochází žaludkem! V hotelech bezesporu vaří dobře a nabízí široký výběr, ale něco tomu schází. Ta chybějící ingredience je dobrodružství objevování chutí a vůní s dotekem opravdovosti a kontaktu s místními lidmi. Opravdovou tuniskou gastronomii objevíte v jedné ze stovek autentických restaurací nebo u pouličních stánků s tuniským street foodem. A pokud vás někdo pozve na oběd či večeři domů, rozhodně neodmítejte a těšte se na autentickou tuniskou hostinu. Jako jinde na světě i tady není nad domácí jídlo uvařené s láskou.

Za tuniské národní jídlo se pokládá kuskus. Připravuje se pomaleji a poctivěji než jak ho známe z České republiky, a je proto daleko chutnější. Receptů existuje nespočet, dokonce se vaří i kuskus nasladko – s datlemi, mandlemi a rozinkami je to velká dobrota!

Tuniské menu dále nabízí nejrůzněji připravené mořské ryby a plody moře, doměkkoučka upečené hovězí maso, co do ingrediencí variabilní polévku šorbu, grilované pikantní klobásky merguez z jehněčího a hovězího masa, různé zeleninové soté omáčky i čerstvé saláty – třeba pikantní „slata mechwiya“ nebo osvěžující „slata tunisienne“, a jako sladkou tečku výborné dezerty a cukrovinky.

Samotnou kapitolou je tuniské pečivo – zbožňuju především následující tři zástupce: francouzská bageta, chobz tabouna (chlebová placka upečená v hliněné peci) a croissant (nejlépe mandlový).

Nesmím opomenout ani tolik typický mátový čaj, arabskou kávu parfemovanou vodou z pomerančovníkových květů anebo vskutku lahodnou citronádu a čerstvě lisovanou šťávu z granátových jablek. Přestože je Tunisko muslimská země a pro alkohol tu platí určitá pravidla, dostanete tu vynikající bilá, růžová a červená vína, pro Čecha překvapivě chutné pivo i zajímavé destiláty z datlí, fíků a citrusů.

Tuniský street food neboli jídlo z pouličních stánků a bister je další kapitolou místní kuchyně. Neostýchejte se objevit, co se skrývá pod názvy jako brik, fricassé, mlewi, chappati nebo shawarma. Jediné, co se vám může stát, je to, že si špatně vyberete anebo vám shoří pusa. Pamatujte, že Tunisan nezná pojem „málo harissy“. Harissa je národní poklad, ikona tuniské kuchyně. Tato velmi pálivá pasta z papriček, česneku a dalších přísad byla dokonce nedávno zapsaná na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Tunisani ji zbožňují a s nadsázkou jí říkají „tuniská nutella“. Kde vám harissa nehrozí je sladká laskomina jménem bambalouni – smažený kroužek z koblihového těsta obalený v cukru, někde ho navíc polévají čokoládou nebo medem.

Ráda říkám, že nejlepší suvenýry z cest jsou zážitky, nově navázaná přátelství a jedlé suvenýry. Proto vyražte na místní trh, do obchodů s kořením, do lokálních cukráren a kaváren nebo obyčejných potravin a odvezte si sebou koření, harissu, olivový olej, víno, kuskus, čokoládu, datle, baklawu a další dobroty. Až je doma použijete nebo ochutnáte, rázem se v myšlenkách vrátíte do Tuniska.

Kdo holduje dobrému jídlu a pití, má o další důvod, proč navštívit Tunisko a objevovat jeho fantastickou kuchyni. Jen počítejte s tím, že z Tuniska nebudete odjíždět s padajícími kalhotami.