MALÁ ZEMĚ S VELKOU ROZMANITOSTÍ

V porovnání se sousedním Alžírskem a Libyí nebo jinými africkými státy je Tunisko trpaslík. Ale velmi rozmanitý trpaslík. Na rozloze zhruba 1,5 krát větší než naše Česká republika se nachází snad všechno, co příroda dokáže stvořit. Samozřejmě na tuniský způsob – velehory typu Himaláje tady nečekejte, přesto umí tuniské hory ohromit. Na první dobrou si asi všichni vybaví moře a poušť, ale slyšeli jste o krápníkových jeskyních, listnatých lesích, termálních pramenech, korálovém útesu, vodopádech nebo solných jezerech?

Této zemi vládnou tři barvy s doprovodnými odstíny celé barevné škály – na severu zelená barva lesů a úrodných plání, na jihu odstíny písku a kamene od bílé až po zlatavou, a severní a východní pobřeží skalnatých a písečných pláží jsou lemovaná paletou odstínů modré barvy Středozemního moře.

V zajetí zelené

Na severozápadě země se rozkládá hornatá oblast Ain Draham – je to tu samý korkový dub a piniová  borovice, není žádná vzácnost tu narazit na divoká prasata, lišky nebo vznešené čápy, v zimě tu sněží a domy mají červené sedlové střechy. Tohle, že je Afrika?

Směrem na severovýchod poblíž přímořského města Bizerte leží nejsevernější bod celého afrického kontinentu – Ras Angela a také jeden z tuniských národních parků – Národní park Ichekul. Ten je dokonce zapsaný na seznamu UNESCO a je domovem mnoha zvířat, od plameňáků a volavek začínaje a liškami a vodními buvoly konče.

Na severovýchodě vybíhá do Středozemního moře poloostrov Cap Bon. Kromě toho, že společně s oblastí Beja patří k nejúrodnějším oblastem Tuniska, je tu vysoká koncentrace míst hodných navštívení:

• El Haouaria: pískovcové římské lomy
• Lázeňský Korbus: termální prameny
• Fénické Kerkouane: jediné dochované punské ruiny na tuniském území
• Panenské pláže s průzračnou vodou v okolí měst Kelibia, Maamoura nebo Tarazka či Korba
• Pobřeží směrem od Kelibie po Korbu si oblíbili plameňáci a volavky
• Nabeul: centrum keramiky
• Hammamet: nejstarší dovolenkové letovisko v zemi … a můj domov

Při cestování ze severu směrem na jih se krajina začíná zplošťovat a blednout do odstínů béžové a zlatavé barvy. Než ale písek a kámen naprosto převládne, budou vás až do středního Tuniska obklopovat nekonečné háje olivovníků, vysázené v pravidelných rozestupech. Směrem do vnitrozemí olivovníky střídají třpytivé solné pláně a sahají až ke slavnému městu Kairouan, které se pyšní kromě náboženského a historického významu také faktem, že se řadí mezi dvě nejteplejší místa v zemi.

Zlatá magická Sahara

Na jihu vládne mocná Sahara, největší poušť světa. Tady ještě pořád má velbloud a voda cenu zlata. Říká se, že tuniská Sahara patří k těm nejmalebnějším. Ať už tu strávíte jen jeden den nebo se rozhodnete poznat poušť během několikadenního treku, na mysl se bude vkrádat myšlenka, jak je člověk zhýčkaný komfortem a v měřítku se silou přírody je naprosto nicotný. A buďte připraveni – Sahara se dotkne vašeho srdce – nekonečná panoramata, v noci naprosto nulový světelný smog a hvězdy téměř na dosah, dechberoucí východ a západ slunce. Jako fata morgána se zdají zelené palmové oázy s důmyslným zavlažovacím systémem a třeba i s termálním jezírkem. Skutečná fata morgana, kterou tu nazývají „miráž“ (z francouzského „mirage“ : fatamorgana, přelud), čaruje na ohromných solných pláních. Nejznámější z nich je bezodtokové solné jezero Chott el Jerid, na kterém solné krystalky rozehrávají v různých odstínech hru světla a barev.

V okolí města Matmata si budete připadat jako na měsíci, natolik tamní kopce a skalní útvary připomínají měsíční krajinu. A důmyslené tradiční podzemní domy Matmaťanů působí také jako z jiné planety. Další příklad lidské důmyslnosti, jak úspěšně žít v saharských podmínkách, je „cihlová“ architektura ve městech Tozeur a Nefta (stejně tak úchvatné jsou zdejší nekonečné palmové oázy, největší v celém Tunisku) anebo opevněné sýpky v kraji Tataouine.

Paleta odstínů modré

Severní a východní stranu tuniského území definuje Středozemní moře. Pobřeží se táhne v délce asi 1150 km a to většinou v podobě pláží s jemným pískem, ojediněle s kamínky a skalisky, někde přírodní a liduprázdné, jinde už podvolené diktátu hotelového světa. K notoricky známým plážím mezi dovolenkáři patří pláže na ostrově Djerba nebo u pevninského města Mahdia – leží v Gabeském zálivu, které má jiné podloží než Hammametský záliv a tak se zdejší pláže pyšní bohatou nadílkou mušlí a moře se tu barví do tyrkysova.

Stranou masového turismu zůstávají ale ty nejhezčí (některé z nich jsou dokonce oceňované jako jedny z nejhezčích pláží světa): oblast měst Kelibia, Tazarka či Maamoura na poloostrově Cap Bon, Hergla ležící mezi Hammametem a Sousse, nebo pás pláží na severu země táhnoucí se od Ghar el Melh a Raf Raf, okolo Bizerte až po Tabarku. U severního pobřeží leží v moři korálový útes, v některých lokalitách jsou potopené vraky lodí, což láká potápěče dobrodruhy. Poměrně neznámé jsou ostrovy Kerkennah, kde jako by se zastavil čas, což na kouzlu tohoto místa jen přidává.

Tuniský podmořský život sice není tak pestrý jako třeba v Rudém moři, přesto je ale obrovský zážitek potkat na širém moři delfíny nebo pozorovat mořské želvy na ostrově Kuriat. A to nemluvím o momentech z kategorie “kýč jak bič“: vychutnáváte si východ slunce na pláži a nad hlavou vám přelétává hejno růžových plameňáků.  Pomyslný „mořský balíček“ dále obsahuje chobotnice, medúzy, kraby a nejrůznější mořské ryby od tuňáka po menší druhy velryb.

Moře je živel mnoha tváří. Ta vlídná tvář má barvu modré, tyrkysové, zelené, ale i narůžovělé – to pokud budeme v pravý čas na pravém místě: solná jezera a pláně jsou jakési okraje nebo pozůstatky moře a hladina vody je tady tak nízká, že ji sluneční světlo společně s krystalky soli mořské vody maluje dorůžova.